Děti máme všechny hodné, takže čerti nás vzali velkým obloukem. Každý dostal nějaké dobrůtky, přislíbil zapracovat na slabých stránkách, prostě vše, jak má být.

Barborky jsou krásnou tradicí. V předvečer svaté Barbory chodívaly po vsi do bílých hávů oděné ženy, Barborky, v rukou měly košíčky s ovocem a jinými pochutinami. Na okna stavení klepaly metličkami nebo zvonkem a obdarovávaly hodné děti. Ještě v 19. století tento zvyk byl poměrně hojný. Druhý den se pak s východem slunce vydávaly mladé dívky natrhat si tzv. barborky, což se udržuje dodnes. Barborky jsou vlastně větvičky z třešně, ale použít můžete i „zlatý déšť“ či další, protože teplem téměř vše začne kvést (ovšem zlatici nebo třeba madon stačí k vykvetení 14 dní). Dříve si dívky jednotlivé větvičky označily jmény možných budoucích ženichů a která větvička do Štědrého dne vykvetla jako první, ten si jí měl vzít za ženu. Některé to kvetení braly spíše všeobecně, větvičky neoznačovaly a pokud vykvetly všechny nebo většina, měla dívka velmi velkou pravděpodobnost vdavků. Pro větvičky se ale muselo jít brzy ráno, při rozbřesku, jinak se magická síla z nich vytratila. Také se mohlo věštit tím stylem, že se počítaly dny, kdy vykvete první barborka a v tom daném měsíci příštího roku pak mělo majitele čekat štěstí či úspěch nebo plodnost. Barborky jsou vlastně symbolem nových květů a tím pádem i plodů, Světla a naděje na to, že po dlouhé Zimě přijde zase Jaro, které slibuje teplo, radost a nové setí a sázení.

Převzato: Morgana